Netuším proč, ale myslím, že se zrovna toto celkem dosti hodí.
Hey angel, do yo know the reason why we look up to the sky?
Proč se vlastně tak často díváme do nebe - ač nevěříme v boha? Kolikrát se taky koukám do nebe a sama vlastně nevím, co očekávám. Že snad začnou padat zázraky - že se uzdravím, dokážu pořádně naučit? Že se zachrání svět? Že se najednou všichni udobří? Že si snad konečně najdu lásku?
Toliko otázek mě napadá a vím, že ze shora mi rozhodně nikdo nepomůže, protože na Boha nevěřím. A i kdybych na něj věřila, tak mi stejně přijde, že to není o tom, že nějaký ten Bůh existuje a díky němu se děje všechno to, co se děje.
Lidská psychika dokáže mnohé. Jako třeba stačí dát malému dítěti, které nemůže usnout jen obyčejný vitamín C, s tím, že mu řekneme, že je to prášek na spaní; tak si také dokážeme některé věci spojit s Bohem, ač s ním vlastně vůbec nesouvisí a prostě by se dříve nebo později staly...
Samozřejmě tím nechci urážet nikoho, kdo věří. Já osobně to prostě mám takhle a takhle to cítím. Máme demokracii - takže právo mít svůj vlastní názor. A jestli mě za něj někdo bude chtít hanit, tak prosím - ať haní. Ale každý má svůj názor a taky má na něj právo :)